Facebook YouTube Instagram

 

O TANCI

Tanec je pohybová společenská aktivita, provozovaná převážně za doprovodu hudby. Tanec může navodit lepší náladu, a také je vyjádřením pocitů tanečníka, takže může být považován za druh umění. Umělecký tanec bývá označován slovem balet nebo také scénický tanec apod.

Vznik tance je kladen do období rodové společnosti, kde umocňoval rituální obřady. Tuto funkci zastával až do starověku, kdy k této funkci přibyla ještě funkce umělecká. V této době neexistoval tanec v páru, ale pouze individuální tanec – umění, nebo tanec skupinový – rituální.

Ve 20. století vznikla řada soutěží, které se dělí podle druhu tance. Se systémem soutěží vznikl i systém hodnocení pro různé tance, toto hodnocení je založeno na kombinaci subjektivních dojmů (radost z tance, výraz v obličeji, přirozenost, atd.) a na objektivních skutečnostech jako je obtížnost taneční sestavy a její provedení (zvláště u akrobatických tanců se hodnotí poměr mezi záměrem a provedením).

Standardní tance:

Waltz

Neboli také anglický valčík či pomalý valčík nachází své kořeny v roce 1908, kdy se v Evropě objevil tanec zvaný Boston. Od valčíku se odlišoval především kladením důrazu na melodii a ne na rytmus. Teprve až v roce 1929 byl standardizován a pod vedením výborného tanečního teoretika Viktora Silvestra došlo k upravení stylové i technické stránky a tanec byl opět zpomalen. Je to tanec lyrický, tanec volných, vláčných, rytmicky a harmonicky vznosných, plynulých pohybů s přenášením váhy těla, se zdvihy a snižováním těžiště.

Foxtrot

Anglický foxtrot se tančí ve 4/4 taktu. Na taneční parket se dostál v roce 1920 a byl rozdělen na dva typy, které se v dnešní době přerodily na známý rychlý quickstep a pomalý slowfoxtrot.

Quickstepu se v roce 1920 ještě říkalo quicktime foxtrot, v roce 1929 byl standardizován jako foxtrot, ale své současné jméno získal až v roce 1936. Díky vlivu swingové a jazzové hudby se do něj dostaly různé poskoky, synkopové pohyby, zrychlil a tančil se na hudbu rag-time.

Slowfoxtrot neboli zkráceně slowfox je velice obtížný tanec plný anglické rozvážnosti, hladkosti a elegance. Charakteristické jsou pro něj dlouhé pomalé klouzavé kroky, dokonalé cítění hudby a vyváženost páru.

Tango

Je vášnivý a charismatický tanec, který ale svým vývojem ztratil svůj původní charakter.

Existuje ve třech různých podobách:

Tango argentino je nejstarší formou, která byla v pomalém tempu. Uchytil se v přístavu Buenos Aires na konci 19. století („toca tango“ = bubny víří). Zde se na jeho vývoji podílely místní španělské taneční vlivy a postupem času vznikly i zbývající dvě podoby, sentimentální tango-milonga a rychlé impulzivní kubánské tango–habanera.

Do Evropy se tento tanec dostává v roce 1907, kdy získává na veliké popularitě pro jeho exotičnost, melodičnost a sentimentální texty. Ale jeho vášnivost byla natolik pohoršující, že byl prohlášen za nemravný a církev dokonce hrozila uvězněním. V roce 1910 byl jeho temperament zklidněn a tanec byl standardizován. Svého původního charakteru a velké obliby dosáhl až po první světové válce, kdy se mu říkalo tango neuvo. V roce 1929 byl zařazen do tanců standardních i přes svůj latinskoamerický původ.

Kolové tance

Polka

Je naším jediným národním tancem, který se uchytil i ve světě. Vznikla v okolí Hradce Králové ze sympatií k polskému národnímu povstání roku 1830. Vyvinula se nejspíš z polského krakowiaku obohacena o některé ryze české prvky. Původ názvu je sporný. Může být odvozen od slova Polsko, ale i od slova půlka, což může znázorňovat půlku 4/4 taktu, tedy fakt, že se polka hraje v taktu 2/4, a nebo je tu možná souvislost s figurálními tanci. „…figurální tance starší vrstvy, např. rejdovák měly často první část v ¾ taktu v pomalém tempu a druhou část ve 2/4 taktu rychlého tempa. Protože mládež dávala přednost tancům rychlého tempa, volala na muzikanty, že chce zahrát druhou půlku – „polku“.

Když se polka dostala roku 1840 do Paříže, stala se celosvětovou módou a v průběhu první poloviny 20. století se objevilo v různých státech mnoho jejich obměn. Ve Francii to byla polka třesená „tremblente“, v Americe swingová, v Bavorech houpavá a další. Skládali pro ni i významní skladatelé jako František Matěj Hilmar, Bedřich Smetana a uchvácen tímto rytmem byl i Johann Strauss starší.

Valčík

Král tanců, který se drží na světových parketech již 200 let, se zrodil z točivých německých tanců v ¾ taktu. Později už získal svoje dnešní jméno walz – valčík a to od německého slova walzen – otáčet se. Ale i Francouzové si dělají nároky na původ tohoto tance. Dle jejich názoru se vyvinul z jejich tance „volta“ později „la volse“. Jedním z důležitých mezníků v jeho vývoji je rok 1787, kdy se již jako kolový tanec dostal z Německa do Paříže, kde slavil veliký úspěch. Největšího rozkvětu se těšil v době Vídeňských kongresů (1814), při jejichž příležitosti se konaly honosné plesy, na jejichž parketech vládl valčík. Valčík byl ale také pokrokovým tancem, jelikož změnil jeho dosavadní funkci. Umožnil konverzaci mezi tanečníkem a tanečnicí, což dosud při tancích tančených na dálku (dožívající menuety, polonézy ) nebylo možné. Hudbu pro něj psali takoví velikáni jako Johann Strauss mladší i starší.

Latinskoamerické  tance:

Rumba

Tento „tanec milenců“ je původem z Kuby. Do Evropy se dostal v roce 1923, kde se ale pro svou rytmickou složitost a jednotvárnost kroků neujal. Svůj návrat rumba prožila v roce 1930 ve zjednodušené francouzské podobě. Své skutečné obliby se ale mohla těšit až po druhé světové válce, kdy byla zařazena mezi soutěžní latinskoamerické tance. Její hudba byla obohacena o mnoho různých netypických nástrojů jakými jsou conga, bonga, timbales, claves a charakteristické maracas, kterým se u nás říká rumba koule. Je náročná na rytmus, jelikož klade důraz netypicky na 1., 4. a 7. dobu. Rumba je tanec velice procítěný a plný krásných figur, jelikož má vyjadřovat milostný duet ucházejícího se muže o ženu.

Samba

Je brazilský tanec vyvinutý ze svého předchůdce batuque, při kterém „…se tancující shromažďují kolem sólisty, který gestem nazývaným „semba“ si vybírá své nástupce“. Proslavily ho především známé karnevaly v Rio de Janeiru, kde se tančil doslova masově. Do Evropy pronikl v letech 1923-25. Je to tanec afroamerického rytmu charakteristický houpavým pohybem v bocích s pohyby pánve. Tančí se namístě a nebo postupovými řadami po obvodu sálu.

Cha-cha

Svižný tanec pocházející z 50. let z Kuby. Jejím tvůrcem se stal kubánský hudebník Enrique Jorrin. Z tohoto tance v 4/4 taktu známého svou triolou zpívanou slabikami cha-cha-cha se stal jeden z nejoblíbenějších tanců celého světa a byl téměř automaticky zařazen do soutěžních latinskoamerických tanců. Základní kroky partneři tančí zrcadlově, obsahuje dva pomalejší a tři rychlé kroky, tzn. cha-cha-cha. Pohybová technika je založena v prvé řadě na pohybu v kyčlích a potom teprve na práci chodidel. Horní část těla je téměř v klidu až na mírné souhyby ramen vpřed a vzad.

Jive

Jedná se o tanec afroamerického původu, kterému se původně říkalo jitterbug. Výrazně souvisel se vznikem jazzu a jeho podobu značně ovlivnil swing, ke kterému se váží taková jména jako Benny Goodman, Glenn Miller, Duk Ellington, Louis Armstrong, Ella Fitgerald nebo elegantní Fred Astair. Jeho úspěch spočíval v poměrně rychlém tempu, synkopovaném rytmu a novým pohybem neustálého propínání a povolování holenního a hlezenního kloubu.

Blues

Tento tanec se dostal z Ameriky do Evropy až k závěru první světové války. Tančí se na folklórní hudbu amerických černochů. Písně jsou laděny velmi melancholicky a vyjadřují stesk po rodné vlasti a bídu, v které museli žít. Pro černochy je modrá-blue barvou smutku, z toho tedy odvozen název tance. V Evropských zemích tento tanec ale ztratil svůj původní charakter a dnes se tančí jako zábavný společenský tanec.

Salsa

Kubánský tanec ve 4/4 rytmu, tančí se ale jen na tři doby, poslední pohyb je pohyb na okrasu. Vychází z mamba a tančí se v jakémkoli směru i na místě.

 

PŘEDCHOZÍ                          DALŠÍ

 

 

 

 

       © Excellent Plzeň s.r.o.        

 webmaster